Dnes vám napíši fantastický příběh tří kamarádů a závodních strojů značky Jamathi. Jméno Jamathi, je zkratka od jmen Jan a Martin Thiel. Tato talentovaná skupina Holanďanů stavěla závodní motorky do třídy 50ccm, bez finančních prostředků, kdy z dřevěné kůlny vyrazili rovnou na světová kolbiště.
Jména Jan Thiel, Martin Mijwaart, a Paul Lodewijkx znal brzy celý svět. Svými revolučními řešeními často předběhli dobu a pořádně zamotali hlavu velkým továrnám. Jejich doménou byla kategorie do 50ccm.
Do historie se zapsalo především slavné vítězství na domácí trati v nizozemském Assenu GP 68. Tento úspěch ohromil celý svět, Holansko bylo na nohou a mělo své novodobé hrdiny. Paul Lodewijkx porazil tehdy Hanse Anscheidts, který jel na továrním speciálu Suzuki. Suzuki měla dvouválcový motor a protože její vysoký výkon umožňoval rozsah použitelných otáček pouze 700ot/min měla Suzuki 14-ti rychlostní převodovku!
Konstrukční řešení Thiela a Mijwaarta byla ovlivněna velmi omezenými výrobními možnostmi, podle toho například vypadal vzhled jejich motorů. Často to byl jen obrobený kvádr duralu.
Již v roce 1967 si konstruktéři Thiel a Mijwaart uvědomili, že další zvyšování výkonu není možné bez zásadní změny chlazení a tak již v roce 68 zavedli kapalinové chlazení. Po zavedení kapalinového chlazení se otevřel prostor pro další zvyšování výkonu motoru. Zkoušeli mnoho neprobádaných variant i dříve zapomenutých cest. Jedna taková byla plnění dvoudobého motoru kompresorem! Šlo o takzvané G. dmychadlo, které se dnes úspěšně používá v autech.
Jejich nesporných úspěchů si nešlo nevšimnout a tak brzy získali objednávky na motorky i od jiných jezdců. Aerodynamiku a tuhost rámů řešili tak, že v jednom období stavěly rámy prostorové (monocoque), které byly vyrobené z ocelových vylisovaných plechů.
Jan Thiel o monocoque rámu píše v toto: "Hlavním důvodem pro jejich zavedení bylo to, že byli velmi úzké, což přinášelo aerodynamickou výhodu. Dále byly tuhé a výborně se ovládaly. Problémy byly ale s motory. Museli jsme postavit nové úzké motory do těchto úzkých rámů. Tyto rámy se po nějakou dobu prosadili ve třídě 50ccm a začalo je používat více výrobců."
Jak šel čas:
1965 - Počátek značky Jamathi
1968 - Na tento rok byl postaven zcela nový motocykl s motorem a rámem vlaství výroby. Bylo ještě použito několik dílů ze Suzuki, ale Jamathi se již stala postrachem konkurence a na mezinárodních závodech začala značka dominovat.
1969 - Byl postaven úplně nový stroj (blok a rám), motor a rám byly zúženy kvůli omezení pro třídu 50ccm, které měla maximální počet 6 rychlostních stupňů. Problémy s přehříváním vody byly vyřešeny odstraněním termosyfonu a nahrazení vodním čerpadlem.
1970 - Mírná modifikace modelové řady 1969, motocykly byly opět ve výborné formě.
1971 - Bylo nasazeno na svou dobu revoluční elektronické zapalování vlastní konstrukce, dále nová konstrukce rámu a využití motoru jako části rámu. Kapotáž byla navržena inženýry v letecké továrně Fokker. Jamathi měla neustálé finanční potíže a tak byl prodán materiál z let 1698 až 1970.
1972 - Na podporu nadšenců ve firmě Jamathi pořádány v Nizozemí benefiční akce. V novém motoru byl válec vodorovně, což umožňovalo další vylepšení aerodynamiky. Nový model elektronického zapalování a změna pohonu vodního čerpadla elektřinou z baterie pod heslem všechen výkon z válce na zadní kolo.
1973 - Nový rám a nový motor vyfrézovaný z kvádru duralu. Převodovka navržena tak, že ji bylo možno vyměnit za 20 minut bez nutnosti demontáže motoru.
1974 - Poprvé byla použita technologie hliníkového válce s povrchem Nikasil. Výkon motoru se poprvé dostal na 21,4hp při 15 800 ot/min!
V letech 1974 - 1975 došlo k významné události. Firma Jamathi podepsala jednoroční kontrakt s italským týmem Piovaticci. Navíc Piovaticci koupil celý motocykl model 1974 od Jamathi s náhradním motorem a zbytkem dílů a nástrojů, Stroj měl špičkové vybavení včetně kotoučových brzd a vážil jen 54 kilo. Záměrem bylo, že vedle stroje 50ccm je také dvojče s obsahem 125ccm. Ten byl rozpracován firmou Jamathi. Kvůli stálému nedostatku peněz jej dříve nebylo možné dokončit. Dalším vrcholem byla spolupráce s v té době slavnou španělskou značkou Bultaco.
Od roku 1976 až do roku 1979 bývalý Jamathi tým již nepracoval pod původním názvem, ale pracoval pro tovární jezdce slavné značky Bultaco fenomenálního Angela Nieta, který byl roce '76 a '77 mistr světa na motorce Jamathi , v té době již přejmenované na Bultaco. Poté získal titul mistra světa ještě Ricardo Torma v letech 78 a 82 . Poslední mistrovství v kubatuře 50ccm se jelo v roce 1982.
Historická data značky Jamathi:
Geniální konstruktér Jan Thiel získal 26x titul konstruktér roku na MS a jeho jezdci získali 25 titulů mistra světa, zvítězili asi ve 300 GP. Stál za úspěchy nejlepšího jezdce historie v malorážkách Angela Nieta. Na jeho motorkách také jezdili i Loris Capirossi či Valentino Rossi. Pracoval pro Piovatici, Bultaco, Gilera, Garelli, a stál i za úspěchy Aprilie. Vedl i závodní oddělení Derbi. Na výslovnou žádost firmy Aprillia z důvodu nenahraditelnosti 2-krát odložil odchod do důchodu. Až po 42 letech odešel do důchodu a s manželkou se odstěhoval do Thajska a užívá si zaslouženého důchodu.
rozloučení s přáteli u muzea Jamathi
Na tomto videu je vidět ruční výroba v podstatě v amatérských podmínkách, ale s maximální snahou o preciznost a dokonalost:
Památné vítězství Davida Jamathi nad Goliášem Suzuki v nizozemském Assenu GP 68:
